FABLE HANÁČEK - Basenji

               

novinky já Fable basenji fotogalerie kniha návštěv
 výstavy coursing rodokmen odkazy kontakt

BASENJI

 

Neštěkající afričan

Historie neštěkajícího basenžiho jakožto nadháněče zvěře pro své pány patří ve psím světě k těm nejstarším. 5000 let staré egyptské rytiny ukazují tyto  psy, přivážené faraónům darem ze střední Afriky. Zmínky o přítomnosti tohoto psa u pozdějších vládců Egypta vymizely, byl "znovu objeven" anglickým badatelem až ke konci 19. století v tehdejším belgickém Kongu. Basenži, kterému se pro jeho zvyk vyskakovat, aby viděl přes vysokou trávu, říkalo také "hopsálek" je všeobecně znám svou ostražitou povahou. Jiný jeho přídomek zní "konžský pes".

I když paleontolog§m není nic známo o vazbě basenžiho na nějakého prapsa, vyslovil autor a kynologický odborník Michael W.Fox názor, že právě tenhle pes by mohl být spojovacím článkem mezi moderním domestikovaným psem a psem divokým,

podobným dingovi. To by jako původního předka soudobého domácího psa vylučovalo vlka. Anglický cestovatel objevil v roce 1895 basenžiho při práci a referoval, jak ho konžští domorodci využívají ve všech fázích lovu - při vyhledávání, honbě i přinášení zvěře. Současně byl pes uplatňován i na hlodavce, z nichž někteří měli až 9 kg. A snad právě ostražitost a plachost této kořisti ho vychovala k jeho mlčenlivosti. Do Spojených států byl basenži poprvé přivezen v roce 1937, a i když tu předtím nebyl znám, získal si velikou popularitu.

První předek basenžiho byl chován kmenem Njanga v belgickém Kongu. Stal se nejenom vynikajícím lovcem, ale i hrdinou lidové slovesné tradice. Vypráví se o něm, že se jako bytost nadaná božskými vlastnostmi ukázal příliš rychlý, než aby mu obyčejní lidé mohli stačit. Proto se Njangové rozhodli, že pes musí mít zvonek. Když zažene pronásledované zvíře dál, než kam lidští stopaři dohlédnou, alespoň ho uslyší a budou ho moci následovat. Takovou první psí rolničkou mohl snad tehdy být kousek posvátného dřeva obalený antilopí kůží a uvnitř něho zvonivě rezonující kůstka.

Zvonce a bubínky byly užívány i jako signální zařízení a bylo je slyšet na slušnou vzdálenost, součastně však jejich zvuk mohl také plašit a nadhánět zvěř. A je dost možné,že právě tyhle rolničky odnaučily basenžiho štěkat. Proč vlastně neštěká, to nikdo s jistotou neví, má přece normálně stavěné psí hrdlo. Ale starodávné bájné vysvětlení zní,

 

že rolnička na krku štěkala kdysi místo něho. Ironií osudu porušil svou přísahu věčného mlčení hned při svém debutuna psí výstavě ve Velké Británii a vydal ze sebe cosi jako zajódlování.

Převzato z knihy:Historie psích plemen, Autor: G.Hausman a L.Hausman

Standard plemene
zajímavosti legrácky nejkrásnější foto anketa  

Home